Techniky prohledání minulosti
Prohledání vlastní minulosti je důležité pro pochopení vlastního životního příběhu a pro vyhlazení minulosti. Minulost je možno prohledat jednorázově nebo prohledávat pravidelně, systematicky.
Zpětné procházení minulosti
Zpětné procházení minulosti je velmi účinná technika vhodná především pro pravidelné systematické prohledávání a zahlazování minulosti.
Sedneme si v klidu a po nějakou dobu klidně dýcháme a pozorujeme svůj dech. Můžeme udělat i nějaké dechové cvičení.
Vlastní procházení minulosti začínáme přítomným okamžikem a postupně se ve vzpomínkách posunujeme zpět. Vzpomínáme, co bylo před několika sekundami, před minutou, před 10 minutami, před půl hodinou, před hodinou a tak dále. Určitou část minulosti si budeme schopni vybavit "plynule", od určité doby již vzpomínání bude "skokové" - budou se nám vybavovat jen jednotlivé události, mezi kterými bude časový odstup. Může se stát, že vybavování minulosti nebude lineární, ale bude mírně chaotické. Jedna vzpomínka vybudí asociaci na jinou.
Vzpomínky, které chceme zahladit, si poznamenáme na papír, abychom se k nim mohli vrátit.
Doporučuji provádět pravidelně, ideálně denně nejlépe večer před usnutím.
Mapa života
Mapa života je technika, která nám umožní vytvořit grafický výstup, s jehož pomocí dosáhneme "holistického" pohledu na svůj osobní příběh.
Potřebujeme velký papír (minimálně A3, lepší je třeba balicí papír), tužku, gumu, pastelky nebo fixy.
Před vlastním kreslením mapy provedeme krátké zpětné procházení minulosti.
Papír si dáme na ležato před sebe. Zhruba do jedné čtvrtiny výšky papíru uděláme vodorovnou čáru - časovou osu. Na ní naneseme tolik dílků, kolik je nám let. Jednotlivé body popíšeme buď letopočtem nebo rokem života, abychom se na ose dokázali orientovat.
Pod osu stručně zapisujeme tužkou události, na které si vzpomínáme. Především ty, které vnímáme pro sebe jako důležité. Zapisujeme je tak, aby svým umístěním na papíru zhruba odpovídali časové ose.
Pokud si již nemůžeme na další vzpomenout, vezmeme pastelky (fixy) a barevně na ose vyznačíme časové úseky, které mají něco společného. Například jednou barvičkou si vyznačíme dobu, kdy jsme chodili na základní školu, jinou barvičkou zase střední školu. V jednom úseku života může být i více barviček. Například jste současně byli ženatí a chodili do jednoho zaměstnání. Možná ve svém životě naleznete zajímavé cykly. Já takto objevil, že kromě 4 let, během kterých jsem se oženil a zplodil obě děti, žiji jakési devítiletky.
Dalším krokem je, že do čtvrtiny stránky nad časovou osou vykreslíme náš život jako řeku. Řeka může mít pramen, bystřiny, mělčiny, zátoky, meandry, jezy, kameny v korytu, přítoky, rozdvojení, ostrovy, mosty, ... Je na vaší představivosti, jak svoji řeku namalujete, zda bude černobílá nebo barevná.
Do třetí čtvrtiny pak zakreslíte graf. Základem je černá čára - osa uprostřed volného místa na papíru. Osa představuje vaši střední hodnotu pro jednotlivé zakreslované veličiny. Pro každou ze tří zakreslovaných veličin zvolte jinou barvu. První křivka představuje vaše dnešní vnímání, jak jste se v které části života cítili emočně. Když to bylo horší, než váš průměr, křivka se vynáší pod osu, když to bylo lepší než váš průměr, křivka se vynáší nad osu.
Dalšími veličinami - křivkami je, jak jste se cítili vytíženi (jak jste využívali svoji kapacitu). Méně jak 50 % se vynáší pod osu, více jak 50 % nad osu. Poslední křivka znázorňuje, jak bylo dané období života pro vás náročné.
Po nakreslení grafu si do poslední čtvrtiny namalujeme figury, které vstoupily do vašeho života. Máma, táta, sourozenci, učitelé, spolupracovníci, přátelé, nepřátelé, ...
Mapu života je vhodné doplnit ještě o nakreslení rolí, které jste v životě zastávali. Dále o genealogický strom s přehledem vašich předků a případně mapu vašich nemocí.
Doporučuji mapu života zpracovat na semináři tomu věnovaném, které pořádám nebo které pořádá doktor Jan Kobylka, u kterého jsem se tuto techniku učil. Pohled nezávislého člověka, který již viděl mnoho jiných map, vám může přinést úplně nové pohledy a vznést dotazy, kterou jdou hluboko pod běžné vnímání. Přínos pro vás je pak mnohem větší.
Holotropní dýchání
Holotropní dáchání je velmi intenzivní technika, při které můžete znovu prožít okamžiky uložené hluboko ve vaší paměti. Techniku vypracoval čechoameričan profesor Grof. Nemůžete ji dělat sami doma, ale musíte se přihlásit na nějaký seminář věnovaný holotropnímu dýchání. Základem je intezivní práce s dechem, doprovodná muzika a "bodywork" prováděný vedením semináře.
Protože se jedná o velmi silnou techniku, doporučuji zvolit takového vedoucího semináře, který má příslušnou kvalifikaci a dlouhodobý trénink. Já svá holotropní dýchání dělám na seminářích Michala Vančury.