Příklad vstupu do puberty

Moje kamarádka Monika připravila po konzultaci se mnou přechodový rituál pro svého syna Vavřince, kterému bylo v té době 12 let. Vavřinec nejprve vyrazil den předem se mnou na doprovázenou pouť. Zde je jeho vnímání pouti:

Začalo to tak, že jsme jeli vlakem, (ve kterém jsme plánovali cestu) až na konečnou, kde jsme nakoupili jídlo a pití na cestu. Cestou jsme si povídali o všem možném, přitom jsme ale mluvili o hlavním tématu. Jan mě (protože to tam znal) informoval vždy, když jsme procházeli kolem něčeho zajímavého, např. rozstřílená Panna Marie ear-softkou, rozkvetlý lekníny na vodě, atd. Spojoval to, co jsem si povídali s tím, kudy jsme šli a co tam bylo zajímavé. Protože o věcech dospívání, o tom o čem jsme si povídali, je pro mě soukromá záležitost, tak vám nemůžu napsat více. Pravda je, že si lecos řekneme s klukama, ale s dospělým chlapem jsem si o svých věcech ještě nepovídal. Jan mi tu možnost dal, a to je pro mě taky nová věc.
Na cestě jsem zjistil mnoho důležitých informací, co se týkají dospívání.
Měl jsem obavy, že to bude nuda, ale nebyla. Jana jsem viděl poprvé, to ale nevadilo.
Doporučuji každému klukovi, který potřebuje rituál dospívání. Věřte mi, že mu budete věřit.
Vavřinec.

Druhý den se konal vlastní přechodový rituál. Zde je pohled Vavřince:

Druhý den u kamarádů jsem dostal dary a přestřihl symbolickou pupeční šňůru.
Dostal jsem hodinky, dopis od mámy, sešit na sny, inspirativní karty a český nožík. Prohlídli jsme si fotky, když jsem byl malej. Domluvili jsme se, že se budou snažit mi říkat „Vávro“ a že už jsem oficiálně puberťák. Taky jsem si našel kmotra.
Bylo pro mě moc důležitý, že na rituál přijel i táta. Bydlí v „Horním Slavkově“ (což je kousek od Karlových Varů) a na akce se mnou moc nejezdí. Proto mě překvapil a chápal jsem, že to je určitě i pro něho důležitá chvíle.
Na přespávání v přírodě jsme vyšli podvečer a šli cca hodinu k lomu, kde jsme hodlali přespat. Cestou jsme viděli ohromně hluboké jezírko, ve kterém se prý u dna vaří voda, jak je to hluboký. K jídlu jsme měli mnou upečenou pizzu. Ráno jsme šli na Máje (alespoň tomu tak kamarádi říkají) což je pěkná vyhlídka z kopce. Cestou jsme procházeli vesničkou a potkali prase, jak si šlo po cestičce.
Vavřinec

Monika mi poslala i její pohled na rituál:

Na chvíli, kdy jsem si uvědomila, že syn už není vlastně dítětem, budu dlouho vzpomínat. Hodně jsem to oplakala. Ráno jsem o TOM (nejsi dítě) začala mluvit. Bylo okouzlující, s jakou samozřejmostí Vavřinec reagoval. „No to já přece vím.“

Následovala řada intuitivních kroků a jeden z nich byl i zavolat tobě. Nejprve jsem chtěla rady. Telefonní spojení se přerušilo.Ta chvíle stačila, aby se narodil nápad tvého provázení Vavřince na jednodenní pouti. Ve tvém programu se uvolnil zázrakem den. Vesmír požehnal tento krok.

Vavřinec tě neznal a nic od vašeho „výletu“ nečekal. Má rád cestování, tak mu jeden den s cizím člověkem, přišel jako normální změna, nová zkušenost. Po návratu ale vypadal jinak. Měl srovnaná záda a já vnímala nějaké tajemství a určitou hrdost. Stručně mi pověděl, co jste dělali a…“víc ti neřeknu.“

Následující den proběhlo i „přestřihávání“ našeho spojení. Tato chvíle, kdy dítě, syn oficiálně překročí hranici od matky k mužům, je velice emotivní. Měla jsem připravený „kufřík vzpomínek na dětství“, přijel Vavřincův táta, přítomný byl kmotr Tomáš a přátelé. Pro Vavřince je jeho kmotr jím vybraný dospělák, kterého dobře zná a cítí, že ve chvíli potřeby za ním může přijít. Společný čas plynul přirozeně a z pohledu zpět je z toho dne cítit jeho síla.

Každé mámě bych moc přála, aby se odvážila vstoupit do toho „nového“ stavu. Už od chvíle, kdy jsme si začali povídat, jsem cítila k synovi větší respekt. Jako k tomu, komu vlastně nemusím vůbec rozumět, kdo si časem půjde vlastní cestou beze mne. Stále jsem máma, jen se jaksi mističky vah posunuly. Každodenní práce na proměnách v naší komunikaci, na přebírání a předávání zodpovědnosti apod., tak to jsou chvíle napjetí jestli to „dáme“. Byla jsem překvapená, že se dají najít i velice příjemné pocity, které z tohoto nového stavu pro mne vyplývají.

Jsem opravdu šťastná, že jsem se nechala inspirovat. Vidím vedle sebe kluka, který zraje a já si plně uvědomuji křehkost tohoto času. Děkuji za tvou práci, která nám pomohla s citlivostí tobě vlastní. Děkuji všem odvážným maminkám a jejich synům za sílu vstoupit na tuto cestu. Děkuji za příležitost tento stav s tebou sdílet.

S Láskou Monika